Hroudo, já tě chápu. Já taky neříkám, že bych se nebránila. Ale mám pohled z druhé strany - moje máma jednala tak, jak bys asi jednala ty. A já si zvykla jí o mnoha věcech prostě neříkat. Ne, že bych některé věci nechtěla. Ale někdy už to přesáhlo hranici, za kterou bych šla já a matka byla k nezastavení. Výsledek pak nebyl úplně přesně to, o co jsem stála(nebo bráchové). Pamatuji si, jak jednou sháněla nějaké léky přes Českou televizi, detaily psát nebudu, ale úplně nad tím ztratila kontrolu, proč vlastně bojuje a za koho.
Samozřejmě je jiná, pokud syn sdílí stejný názor, jako matka a pokud se navíc za něj postaví spolužáci.