Grainne,

historky nehistorky, ty na tom jsou to nejméně podstatné.

Navíc systémy, kde se moc nerozdává a moc nebere, existujou (a nepovažuju to za šťastnou volbu, viz USA). Náš současný systém považuji i při všech jeho chybách za nejlepší možný.

Jinak téma je to zajímavé a bylo by možné k tomu napsat ještě spoustu, ale už jsme se moc odchýlily od Filipova tématu a já bych mu to tu nechtěla zaplevelit.

Když se vrátím k původnímu námětu - to bezpodmínečné dělení, na kterém může záviset přežití, může fungovat jen na úrovni těch nejbližších (rozdělím se s tím, na kom mám buď eminentní zájem (děti) nebo o kom vím, že se příště rozdělí se mnou), ale celospolečensky to bude vždycky haprovat (což neznamená, že bychom se o to neměli pokoušet, ale nemůžeme od toho chtít takové výsledky).