Přidat odpověď
Hele - tak nějak plíživě to začalo u nás. Dokud jsme byli v Praze, tak nějak to člověku nepřišlo - mohl se sbalit a jít za kamarádkou, bráchou a vždycky se nějaká ta práce na mateřské našla.
Ale jak jsme se odstěhovali na vesnici, začalo to tím, že mi přestal dávat na benzín (na mateřské) s tím, že je to drahé, takže ze školky a do školky, když jsem si našla práce tak jsem nemohla nastoupit, jelikož byla potřeba jeho pomoc. Zakázala mi chodit na kurzy francoužtiny a tak to prostě pokračovalo. Do toho mi tak nějak systematicky programoval do hlavy jak jsem stará, hloupá a bez šancí.
Teď tak nějak něco dělám, ale je to na hranici přežití a ztracená sebedůvěra už se asi nikdy nevrátí.
To, že jsem neschopná a bez něj nepřežiji v té hlavě tak nějak je a bohužel, zatím to je skoro pravda.
Jestli tohle je násilí, nevím - možná jenom zneužití ekonomické výhody.
Předchozí