Ne, normální to není. Ani to, že nešla dva dny do školy.
Normální je, že v šestnácti letech mají děti (ano, jsou to děti) zlomená srdce a dělají zkušenosti se zklamáním.
To, že vy jí ukazujete, že je to konec světa, je ŠPATNĚ. Měla by se naučit s tím "koncem světa" vypořádat, a ne ještě poslouchat, že vám nemá už nikoho vodit, že je to pro VÁS těžké....

... pak se divíme, že puberťáci páchají sebevraždy - když jim ani rodiče nedokážou postavit tyhle záležitosti do nějakého realistického světa a hroutí se z toho, že v šestnácti nevyšla první velká láska.

Zkus dceři vysvětlit, že prožila něco nádherného, a že to nádherné skončilo - a že něco jiného nádherného zase začne. Že v životě nedostane všechno na zlatém podnose, že jí lidé budou lámat srdce a zklamávat a že se časem naučí s tím vypořádat. Vem jí na zmrzlinu nebo večeři, dej jí najevo, že je velká ženská, která to zvládne.
A nenakládej jí svoje (mírně ujeté) pocity, že rozchod je totální neštěstí, které ty nezvládneš. Tebe se to snad netýká, ne? Nebo jsi do něj byla zamilovaná taky?