O kousek vejš v tom geniálním tématu o miminku "s bříška" o tonm sice žertuju, ale je pravda, že poslední dobou mám občas podezření, zda se ve stavu zmeněného vedomí naopak nenacházím témeř furt a občasnými záblesky vazby na realitu, chvílemi mám pocit, že mne drží jen smysl pro povinnost a zodpovědnost navázaná na děti
proto se pídím po tom, co je to vlastně změněný stav vědomí a kdezačíná "případ púro psychiatra", nebo mám poslední dobou intenzivní pocit, že příčetnost jen předstírám, stojí mne to velké úsílí a proto se vyhýbám lidem, jak můžu (a že ted pracovně moc nemůžu), furt mne dohání pocit absurdity, neskutečna, cizosti vlastního hlasu a projevu a jedu na společenské automatismy.
Ani mne to moc neobtěžuje, ale nevím, zda je to udržitelné dlouhodobě
Zase nemám takový úzkosti jako obvykle