Ne. Tátovi sourozenci už nežijí, děti jednoho jsem ani nepoznala, jsou o generaci starší, od druhého jsem je znala, s nimi jsem i vyrůstla, ale vzdálenost vazby narušila. Pak jsme se s jednou sestřenkou zase nějakou dobu vídaly, ale už zase asi dva roky nulový kontakt, i když jsme na ICQ, FB, máme na sebe telefon....tak nevím, jestli není čas nebo chuť...
Mamky sourozenci buď už také nežijí nebo bydlí daleko, vídala jsem je naposledy jako dítě, když jsme se sešli u babičky. Od doby, kdy babička přestala být soběstačná, starala se o ni moje mamka se svými dvěma bratry, ale tak, že se u ní střídali, na nějaké potkávání nebylo kdy. Ač měla maminka 7 sourozenců, z nichž většina děti měla, tak z této strany jsem v kontaktu jen s jednou sestřenicí a to spíš přes profesi. I tady totiž platí, že jsou všichni o generaci jinde. Ale ani moji sourozenci, podobně staří jako ostatní, se s nimi nestýkají o moc víc...chybí nějaký tmelící prvek . Poslední setkání bylo na pohřbu mojí maminky a to už je skoro 7 let .

Se sourozenci se nestýkám, protože nemají čas. S bráchou si ani nemáme co říct, ségra nesnáší náš dům, protože máme zvířata. A nezapomíná mi neustále připomínat všechno, co jsem kdy spáchala, včetně pořízení všech těch zvířat.

Novou rodinu jsem našla u manžela, tam jsou tmelícím prvkem prababičky (manželovy babičky), ale je otázka, jak dlouho ještě . A je to prostě jen sem tam, jednou, dvakrát za rok u nějaké příležitosti (kulaté narozeniny, Velikonoce), aby se člověk jen tak domluvil a zajel na návštěvu, to ne .

Mrzí mě to, chybí mi to, ale evidentně jsem jediná, kdo s tím má problém...