Scházíme se s našimi rodiči, prarodiči, našimi sourozenci a jejich rodinami - v plném počtu nás je 24, což se sejdeme tak dvakrát do roka, užijeme si to. Vážím si toho, že se všichni můžeme, resp. tolerujeme se. V generaci mých rodičů taky byly nějaké omachle, se setřenicemi jsem chodila do školy, vídáme se pořád, ale naši rodiče se nemusejí. Doufám, že našim dětem náklonnost zůstane. Jsem ráda, že moji synovci k nám chodí v podstatě jako domů, mají u nás přistýlky, pyžama, věci na převlečení, moje děti to obohacuje, tak jsem ráda.