Tak u nás manžel chtěl strašně moc holčičku a na velkém ultrazvuku pak byl hrozně zklamaný, když jsme zjistili, že je to kluk, pak se s tím teda nějak srovnal....já jsem to zase měla ze začátku tak, že jsem si říkala, že je to vlastně jedno, pak jsem si kvůli manželovi přála, aby to fakt byla ta holka a nakonec jsem zjistila, že sama za sebe chci vlastně kluka , umíral mi v té době tatínek, tak jsem si říkala, jak je to fajn, že zase jeden kluk přibude...zbytek rodiny má samé holky... A co jí třeba zkusit utěšit tím, že kluci se mají většinou víc k maminkám a holky zase k tatínkům, tak že to bude její "mazel"...u nás to tak aspoň je a věřím, že kdyby jsme měli tu holčičku, tak by si tatínka okamžitě omotala kolem prstu