Já si zase strašně přála první holčičku a druhého kluka. První sice je děvče, ale chováním a oblékáním spíše kluk. Druhá opět holčička, tentokrát ta pravá princeznička parádnice, fiflenka. Protože jsme nadále toužili i po chlapečkovi, šli jsme do třetího dítka a opravdu se narodil klouček. Jenže je to dítko od narození strašně náročné, ale fakt strašně!!! Nakonec jsme se v jeho 7 letech dozvěděli, že má nesocializovanou poruchu ADHD... Není to "jen" hyperaktivita, je to mnohem mnohem horší. Klouček je na práškách a ač je ve škole velmi chytrý, tak chování je drastické, některé situace prostě vůbec nechápe a raději volí útok, než vyčkávání, co se z toho vyvrbí....
Přeze všechny problémy, které s dětmi mám, je všechny strašně moc miluju a je úplně jedno, zda je to děvče nebo klouček. Všichni tři jsou moje poklady.
Ať je sestra ráda za to, že vůbec mimi čeká, mám spoustu kamarádek, které by daly za mimi vše, ale ono nepřichází...ani po umělku...