Tvojí sestře rozumím. Já jsem vždycky chtěla jenom dcery, okolo mě byla sestra a sestřenice, s klukama jsem to neuměla, vůbec jsem jim nerozuměla atd.
První dítě máme holku, u druhého jsem nepředpokládala nic jiného. Když mi na UTZ řekli kluka, tak jsem to málem nerozdýchala, chovala jsem se hrozně, až do porodu jsem doufala, že se spletli. Na UTZ ve 30tt mi jiný doktor řekl, že to na kluka moc nevidí, to jsem byla ráda!
No a pak se narodil syn a já dodnes (11 let) nemůžu pochopit, čeho jsem se bála. Syn je úžasný, ještě máme jednoho 3letého a to, co mi dříve přišlo u kluků divné, jiné, mě vlastně hrozně obohacuje.
Zezačátku mi pomohlo kupovat si krásné klučičí miminkovské oblečky a taky se nedívat kolem sebe na syny druhých. Tenhle bude TVÉ SESTRY VLASTNÍ a to je fakt úplně něco jiného. A lásku si chlapeček donese na svět s sebou. Ať se tvá sestra ničeho nebojí!