Taky bych řekla že se sestra trochu rouhá, a nemyslím to fakt zle. Zdravé dítě není fakt klišé, stačí někdy číst ty příběhy tady na rodině.
Jako chápu že člověk něco někdy torcu "nelogicky" očékává, tak pak chvíli trvá vyrovnat se s tím, že něco budě jinak. Ale psychicky normální ženská podle mně bude bezvýhradně milovat své dítě ať už to bude holka nebo kluk. Za nějaký čas se tomu možná zasmějete :))

A upřímně řečeno nechápu to "kvůli své povaze, rodině" atd - jaký to má proboha vliv jestli kluka nebo holku?. Každé dítě je totiž originál a mnohé své rodiče z nějakých předpokladů vyvede dost rychle. Jako že si bude více rozumět s holkou, to jeden z předsudků, to přece nemůže vědět. Ono se ukáže až v pubertě

Mám syna i dceru, oba miluju stejně. Syna lze charakterizovat "maminčin mazlíček" a dceru "vztejklý drsoň". Fakt žádný andílek v načičaných šatičkách. Syn je sluníčková, citlivá povaha, s vysokou potřebou mazlení, pečuje o všechny mladší v rodině, včetně sestřičky. Dcera je svéráz, komplikovaná povaha, zarputilý kakabus, věčně v opozici, mazlit se přijde občas jen tak na chvilku spíš mimochodem a už zas peláší někam. Její nejčastější hlášky teď jsou "já sama" a "žááádné pusinky".
Růžovou má sice ráda, ale šaty na ni nedostanu od chvíle co začala chodit. Hraje si hlavně s panenkama a s nářadím.