Co jsou to "skutečné výdaje"?
Jako základní jídlo a obnošený šaty?
Z tohoto úhlu pohledu možná.
Mne ale fakt nikdy nepřestane zarážet, kolik lidí má pocit, že to stačí a ty děti budou šťastný a spokojený jako Barunka od Zápotockýho.
Mám jedno dítě a když naprosto opominu zbytný věci typu spotřební zboží, tak jsou tu platby za stravný ve škole, za družinu, rodičovskej fond, nákupy věcí do školy (jeden pracovní sešit na angličtinu stojí 250 korun, například), platí se u zubaře, platí se za každý potvrzení u doktora, hospitalizace v nemocnici, pak jsou tu kroužky, školy v přírodě, letní tábory, během roku připlácíš za nějaký návštěvy divadel apod. Jídlo a oblečení je u většího dítěte daleko dražší než u malýho, kterýmu je to ad jedna fuk, co má na sobě a ad dvě jsou plný sekáče levných, prakticky nepoužitých věcí. Pro větší dítě už v sekáči nekoupíš skoro nic. Nemluvě o botách, který by dítě mělo mít nový. A co sežere puberťák ví asi každý, kdo ho má doma.
Takže promiň, ale na tuhle pohádku fakt nevěřím.