Hlavní je klid. Žádné tresty, žádný zvýšený hlas, ale ani dohadování, argumentace - to všechno nabuzuje pozornost. Odpovídat utišujícím tónem, stereotypně, např. "ššš, už je čas spinkat, děti už musejí spinkat." Nenechat se strhnout k vysvětlování proč, raději opakovat stereotypní odpověď, doprovázet třeba hlazením, ale radši začít skutečným pomazlením a postupně během uspávání ubírat, až zůstane třeba jen náznak, letmý dotek, ze slov jenom "ššš" (dobré je taky zamručet, nebo používat nějaký jeden uklidňující zvuk - i pro případ probuzení v noci).

Uspávání nedělat složité, ale přitom takové, aby bylo dítěti příjemné. Přečíst nikoli pohádku typu "365 krátkých pohádek na dobrou noc", ale opravdovou pohádku. Třeba se s ní i uvelebit k dítěti, pokud to postel dovoluje. Prostě udělat chvilku, na kterou se dítě bude moct těšit.

Nepopouštět, dávat najevo - klidně! - že se jde spát. To znamená nepřistoupit na to, že ještě chviličku a pak ještě chviličku, je potřeba, aby řád určoval rodič, ne dítě. Ale zase definitivně ukládat a zhasínat tehdy, když je dítě opravdu viditelně zklidněné. To se dá hodně podpořit hlazením, nejlépe po nohou. Je potřeba dosáhnout toho, aby dítě leželo klidně a nepohnutě (a právě mrskání nožičkama může být problém). Nehnutost uspává, nehnutost navozuje spánek, a taky spoluvytváří reflex.

Ty písničky se taky dají pustit, ale z omezené osobní zkušenosti bych řekl, že takhle malým dětem je lepší zpívat. A obecně jsou lepší "normální" písničky spíš než tzv. dětské. Táhlejší melodie, radši s doprovodem méně nástrojů, ideálně bez činelů a hlasitých bicích, lze i vážnou hudbu, ideální jsou podle mne třeba kytarové koncerty a vůbec strunné nástroje. Nemusí být taky od věci navyknout na jednu oblíbenou písničku, tu zpívat nebo broukat (rovněž se vyplatí pro případ nočního buzení).

Dobré je taky to dítěti předem sdělit, vysvětlit, co se bude dít, nepřijít s tím až večer těsně před tím, než se půjde do postele, obecně u malých dětí se vyplatí nedělat na ně moc překvapení a radši je připravit na to, co se bude dít, ať už jde o výlet nebo o uspávání.

Samozřejmě jsou velké individuální rozdíly, ale naučit se spát je v podstatě dovednost jako každá jiná, není dobré to nechávat jen na malém dítěti samotném, podobně jako jim pomáháme ve spoustě jiných základních dovedností a později necháváme jiné, aby jim pomáhal v pochopení matematiky . Držím palce, hlavně klid, radši rozdýchat, zezačátku to půjde hůř, posléze líp, navodit příjemnou atmosféru a dítě fyzicky zklidnit je to hlavní.