Vždycky problémy dřív nebo později přetečou...někdo je v sobě dokáže uzavřít, ale zase poškozuje sám sebe (i zdravotně).
Možná že se cítíte oba v pasti, ze které vám přijde, že není úniku. Je to těžká situace, moc .
Otčím se stará o mou nemocnou maminku dobrovolně už 17 let, ona je jako miminko...prošli jsme několika fázema, nakonec jsme tu všichni situaci (její zdravotní stav) přijali, a i on se přizpůsobil a našel si životní radosti...ale je to těžké, moc. I nám to připadalo nemyslitelné, že bychom se mohli ještě někdy radovat. Když jde o dítě, je to ještě mnohem mnohem těžší.
Mnohým lidem v té situaci pomáhá víra, tam nacházejí smíření a právě i tu energii a radost k normálnímu životu, ale samozřejmě to není pro každého.

Ráda bych pomohla, nevím jak.
Zkus si dojít k nějaké dobré terapeutce, třeba poradí něco schůdného...něco...