Ja jsem to kdysi taky svym rodicum vytkla. Bracha zije stejne. Fakt jsem mu nic nezavidela, jen mi bylo lito taty, co musi v 68 letech litat do prace a bracha se o sebe neumi postarat ani v tech nejzakladnejsich potrebach.
Mam brachu rada a mam o nej starch, co bude az tady nasi nebudou. Na to mi otec odpovedel, ze to uz nebude jejich starost, ze pokud bratr skonci pod mostem, tak at. Je mi to lito, nemusel by tam skoncit, ale oni ho k tomu vedou.
Ja mam svedomi ciste, promluvila jsem s nimi o tom. A brachu si, ackoli ho mam rada, domu urcite nenastehuju (mam pocit, ze s tim rodice tak trochu pocitaji, ze ja prevezmu zezlo a budu se starat dal)