Jé, mluvíš mi z duše. Už od září mám nervy z toho, kdy začne tchýně řešit, kdy a na jak dlouho tam přijedeme, do toho pak moji rodiče - oboje rodiče bydlí moc daleko na to, abychom tam jeli jenom na otočku na návštěvu na odpoledne, takže je to minimálně na 1-2 noci... takže se dohadujeme, kdo kdy kde bude, kdo komu co koupí, věření na Ježíška se u dětí snažíme podporovat, ale sabotuje to tchýně, která se pravidelně buď přímo jich, nebo aspoň před nima ptá, co má teda koupit, případně při rozbalování dárků rozebírá, co kde sehnala a kolik to stálo a co chtěla původně koupit a co koupila nakonec, no na palici. Nejradši bych usnula 22. prosince a probudila se 3. ledna, nebo nasedla na letadlo někam do tepla. Ráda bych byla "jen tak v pohodě a klidu doma", ale děti prudí, hádají se a otravujou, venku je hnusně, nic se nedá dělat, případně jsou nachcípaný, takže se nedá dělat už vůbec nic... Pečení by mě celkem i bavilo, ale zadek mám dost velkej i bez cukroví a děti pomáhají tím stylem, že zdemolujou celou kuchyň, takže na to taky už nemám nervy... Ráda bych si to užívala, ale taky mi to nějak nejde.