cítím s tebou. máme v rodině to samé.

Rodiče přenechali mladšímu synovi nájemní byt a koupili si vlastní menší na hypotéku. Jenže syn je tak trochu nezodpovědný, líný a celoživotně přesvědčeným že se TO nějak UDĚLÁ... respektive jeho problémy vždycky někdo vyřeší. Když se mu toho nakupí moc, odjede na několik let do ciziny, maminka zatím zacáluje dluhy, platí mu socku i zdrávku, aby neměl problémy v budoucnu... syn se pak zase vrátí a jede si ve svých kolejích dál.

S ženskýma to má taky tak, je mu 35, brečí mi tu na rameni, že je sám a nemůže si žádnou najít... pak si najde supr holku a po několika týdnech jí začne zahýbat, aby jako o něco nepřišel... ona mu dá kopačky, on zas pak skučí že je sám... a tak dokola.

Momentálně vydělává asi tak stejně, jako má naše celá rodina měsíční rozpočet - jemu to nestačí na život, nájem za něj platí maminka, nakupuje mu, vaří mu, uklízí mu...

A přestože to dokonce není můj bratr a je mi tudíž do toho úplný prdlajs, stejně to řeším, protože já s manželem pomáháme finančně jeho babičcce (pratchyni) a on se nestydí k ní přijet na návštěvu a vzít si od ní dva litry... pomáháme i jeho mámě (tchyni), nakupujeme ve velkém a dělíme se s nimi, manžel jí zaměstnal na uklízení za skutečně královský plat... a ona ty prachy strká švagrovi. Navíc pořád tlačila na manžela, aby mu taky našel nějakou práci v naší firmě, nakonec ustoupil - bratra zaměstnal přes moje protesty, ale stačil měsíc, aby se totálně zhádali, švagr nechodí do práce před druhou, odchází ve čtyři... prostě je mu všechno šumák, ono se to nějak vyvrbí.

A já o tom mluvím s jeho rodiči i prababičkou, že se nestydí, takhle je zneužívat.
Je mi fuk, že jsou dospělí a je to jejich věc, nelíbí se mi to, že se od něj nechají vydírat a podporují ho v tom jeho pohodlném systému.
I kdyby se na mě naštvali, nijak mě to nezasáhne, tchánovci nám nehlídají, tchán není na děti a tchyně nemá čas, je buď v práci, nebo u švagra uklízí/vaří... bydlíme ve vlastním bytě, nic po nich nechceme, staráme se o sebe i o širší rodinu... a on mě prostě hrozně štve.

Jak z toho ven, to nevím. U nás to došlo tak daleko, že když chtěl manžel s něčím od bratra pomoct (vyrobit skříň), nechal si to bratr zaplatit - materiál, čas, práci, ještě u nás jedl a spal... už od něj nic nechceme.