Ano, musím...nic jiného mi nezbývá.
Sic mám pracovní dobu 9-12 a 13-17, kousek od bydliště ( 15 minut pěšmo ), ale stejně jedu už od 7mi ( to odvádím nejmenší do školky a zbytek do školy - sic jezdí sami, ale jezdíme stejným autobusem ) a končím v 18 hodin ( to nejdřív, je to na individualitě zákazníků ). Většinou tam jsem o hodinu déle ( cca ).

Starší mi musí pomoci s malošema - vyzvednou z družiny a ze školky, časově to nedávám. Mohu tu mít v práci i děcka, ale pouze, pokud jsou marodné ( ne chřipkového rázu a s horečkami ).
Dokonce spolu pak ještě po pozdním odpoledni dělají úkoly a s menší čtou. Já pak jen přijdu, zkontroluju, podepíšu, pozeptám co a jak, chvilku si popovídáme, pak je večeře a alou do postelí. Prča na tom všem je, že mě teď "miláček" uvrtal do meditace - to je každé pondělí a čtvrtek, to mám na ně jen půl až hodinu času. Ale pomáhá mi to, to zase jo, i když to nedělám pravidelně.

Kupodivu jim to moc nevadí, zvykli si ( bohužel, musí....).