Před časem tu byla výzva od Sylvy Š. s prosbou, zda by se zde nenašel někdo, kdo by byl ochotný si dopisovat s mentálně postiženými chlapci - muži, kteří nemají žádnou rodinu z jednoho ústavu na Vysočině. Zamyslela jsem se nad tím a připadalo mě to jako dobrý nápad, mám pořád nějakou potřebu se realizovat v nějaké dobročinnosti, ale zase málo času i energie na to, někam třeba docházet, tak jsem si řekla, malý dobrý skutek, taky skutek a odepsala jsem, cca 2 měsíce se nic nedělo a koncem listopadu jsem dostala přiděleného "svého chovance" . Už jsem mu napsala dopis i poslala balíček na Mikuláše, teď vymýšlím dárek pod stromeček, prostě chci v této korespondenci pokračovat, i když je to pouze jednostranné, oni tam neumí číst ani psát, takže je to takové trochu posílán dopisů do černé díry, ale snad to bude dělat radost . Tak se chci zeptat, zda to některá z Vás také dotáhla do konce, když jsem si psala se Sylvou, tak říkala, že odezva z Rodiny byla veliká...