Stáří je peklo, na druhý straně, pokud člověk před sebou viděl toho člověka, jakým byl v mládí a věděl, že byl hodný respektu a obdivu a že to z něj udělalo stáří, tak se to úplně jinak snáší. Člověk si řekne - kdoví jak dopadnu sám.

Bohužel jsou lidi, co jsou takoví celý život a tam je těžko mít respekt, úctu a stáří. Ke čtyřicetileté kolegyni z kanceláře, se kterou pro její povahu horko těžko vyjdu, taky nebudu mít respekt a to ani o třicet let později, až na to bude mít z titulu věku nárok.

Je stejně hrozný brát si na Štědrý den někoho, koho v podstatě nesnáším, jen proto, že se to tak má. Pak na něj budu celou dobu naštvaná, on bude taky v nepohodě, ale konvence se dodrží.
Když nelze vyjít se svým imobilním seniorem, důchodák je nejlepší řešení, už proto, že tam co si s kolegy-důchodci upeče, to bude mít. Každý se tam bude stýkat jen s tím, kdo mu bude příjemný, ne z morálního nároku.

Ona nemusí být energetický upír, jen se prostě nikdy neuměla zabavit, bude to ten typ, co neumí být sám, radši si i pustí stupidní seriál, jen nebýt sám se svými myšlenkami.