Já tohle neposoudím,

nejsem a nebyla jsem tchyně, ale myslela jsem si, že jsme něco jako kamarádky...
no nebyly jsme, protože všechno, co jsem řekla, bylo špatně už průběžně, protože prostě oči její a její rodiny byly jiné a ty úhly pohledu, tam nešlo oponovat ani průběžně, prostě jsme to brali, jaký to je...


pak jsem zjistila, že jsem průběžně fandila spíš jemu,

není to pravda... - s ním se dalo mluvit. S ní ne, protože dopředu vnímala, že jsem zaujatá, když jsem ho neprofackovala a nepostavila do latě, tak jsem prostě selhala a tečka.
A kdo není s námi je proti je nám. Na tom byla založená celá naše koexistence.
To ale je dost atyp.



Není to můj syn, není to ani přítel... to je vcelku jedno, ale