Vlastně nevím, kam přesně to vložit a hodně jsem přemýšlela i nad názvem tématu, protože stále váhám, co je vlastně podstata problému. K věci - mému synovi je 28 měsíců a máme neustálé boje s jídlem (a nejen s tím, nikdy nechce dělat zrovna to, co se má - oblékat se, koupat se, jít spát atd. atd.). Začíná to už ráno, kdy se na jídlo ani nepodívá a už důrazně křičí, že "papat ne!". Je úplně jedno, co mu nachystám, už z principu odmítá (jen poznamenám, že žádné sladkosti s výjimkou rozinek nedostává a ani zatím nikdy nedostával, to už by zřejmě nechtěl normálně jíst vůbec, jenom ty sladkosti). Pak po nějaké době si vymiňuje, že chce šťávu, vodu, kakao atd., ale když mu to nachystám a podám, tak to nechce. Prostě za dopoledne málokdy něco sní nebo vypije. Je jedno, jestli mu to nechám k dispozici, nebo to odnesu. V době oběda už je ale tak hladový, že není schopen se ani nechat nakrmit ani rozumně uvažovat, prostě celý bez sebe brečí a ječí a klidně by shodil misku s jídlem ze stolu, opakovaně mě posílá pryč a když odejdu, tak mě volá; válí se po zemi atd. Pak se po všelijakých peripetiích konečně nají, potom ho složitě uspávám, vyspí se a celé se to opakuje. Dokud nemá hlad nebo má jen mírný, tak se nenají, ať nabízím cokoli. Když má příšerný hlad, tak už se najíst není schopen. (těsně před večerním spaním samozřejmě vyžaduje různé potraviny a nápoje a to mu je už kolikrát radši dám, protože celý den pořádně nic nevypil a x hodin nejedl - pak se samozřejmě přepije a já v noci přebaluju pročůrané batole) A teď co s tím začarovaným kruhem? Říkám si, že možná je problém i v tom, že je noční sova a že noční sovy se prostě rozjíždí později než skřivani (pozn. já jsem skřivan, takže já bez snídaně nevystrčím paty z domu, prostě se mi probudí zažívání velmi časně a mám hlad - možná sovy to mají opačně, nevím) anebo je to prostě, že zkouší, jak daleko se my rodiče necháme zahnat. Jenomže já nechci aby byl špatně živenej nebo dehydratovanej, tak co s tím?