Náš třetí tohle zkouší taky. Co pomáhá:
- ráno ještě než se pořádně probudí mu vlomit lahev s mlíkem nebo kakaem, to ho ucpe a neječí
- princip Kde není diváka, není herce. Položím jídlo na stolek, informuji o tom, že "je tu jídlo" a odcházím, ať si s ním dělá co chce. Obvykle se zhroutí v záchvatu, který nekomentuji a dělám si svoje. Zpravidla do pěti minut vyšumí a jídlo si vezme. Pokud má snahy jít do extrému, odnáším ho vedle, kde se může zmítat po libosti. Pokud zkouší s jídlem házet a podobně, jídlo sbírám a odnáším s patřičným komentářem. Další jídlo za dvě hodiny a dřív ani náhodou. Ano, pár dní už takhle bylo hodně nepříjemných, protože prostě nepozřel nic, ale anžto je žravý, pochopil, že takhle se zřejmě opravdu nenají (a to ani večer, prostě nedám), a na pár dnů pak jedl normálně. Ale samozřejmě se čas od času snaží k obvyklému tyjátru vracet.

Ne že by to nějak zázračně fungovalo, ale lepší než nic. Hlavně nepřemlouvat, netlačit,nekomentovat, nesnažit se u jídla zabavit (to se navíc cítí dotčen, že z něj dělám pitomce), pak je to všechno jenom horší. On je synek vůbec takový nášlapný typ se sklony k hérectví. Když na to nepřistoupím, postupně přestává a ubírá, ale na můj vkus tedy pomalu.