Michale, aháááááá "U mě je to čistě kvůli výkonu, dosažení nějakého cíle. JInak mě behání k smrti nebaví (dlouhé)." no to je jiná! Pokud běžíš vždy tak rychle jak to jde, abys to měl co nejdřív za sebou, tak to si holt moc nepokecáš, to je jasný ;)
Abych pravdu řekla, mě nejvíc baví osamělé běhání bez kecání, kdy si střídám rychlost jak mám zrovna chuť, případně zapomenu na rychlost úplně a jen si přemýšlím, sleduju okolí, nebo jsem prostě úplně mimo (tomu říkám, že "medituju").

Asi si neodpustím jednu "chytrost": aby tě začalo běhání bavit, musel bys nejdřív zvolnit natolik, aby to pro tebe nebylo nějaké zvláštní úsilí, prostě jen pohoda, žádný "výkon". Pak to "běhá samo", vyplaví se endorfiny, a z člověka je závislák ani se nenaděje. Ovšem chce to čas - jak na to jednotlivé běhání (pokud máš být za půl hodiny někde, no tak to je problém...), tak na pravidelnost a četnost, při běhu jednou týdně se to nepodaří.