Ta vidina "prázdnoty" doma, nemít tam to "živo", nemít se o koho starat a to, že jses se cítila pořád ještě hodně mladá na to, abych žila bez dětí mně (nás) přivedlo k tomu pořídit si třetí dítě. Odstup od druhého byl tedy 11 let, od prvního 15.
Dopadlo to tak, že se nám vzápětí po třetím narodilo ještě neplánované čtvrté.

Neumím si bez nich život představit, jsme strašně strašně moc oba rádi, že je máme. Všechny.
Ale já mám starací potřeby, i když nejsem taky úplně mateřskej typ. Pejsky máme dva, děti by mi nenahradili.