jeden můj vzdálený příbuzný ve volbách kandidoval za pritáty (nekomentuju), nicméně měl jeden postřeh, že dnešní politiky si vůbec nedovedeme představit ve skutečně mezních situacích. Odvolává se na našeho společného předka, také politika, ktetý se ocitl v situaci, nad níž tuhne krev v žilách:
cituji z webu Českého rozhlasu:
A snad nejdojemnější ze všech projevů onoho dne pronesl ministr spravedlnosti, slovenský sociální demokrat, Ivan Dérer: „Buď válka hrdinne zápasiacich našich armád, ale válka bezvýhľadná, válka strašná, válka, ktorá by skončila nielen zničením nášho chrabrého vojska, ale i úplnou porobou, vyhubením nášho národa. Vraždením a kynožením našich matiek, žien a detí. Alebo prijatie toho, čo nám európske veľmoci v Mníchove nadiktovali a čo zabezpečuje aspoň v podstate etnografické a národné hranice nášmu štátu.“

Britský novinář Sydney Morrell, který ten den byl taky v budově rozhlasu, byl svědkem jeho projevu: „Snažil se, aby vysvětlil klidně národu, proč přijala vláda mnichovskou úmluvu, pozbyl však úplně moci nad svým hlasem, který přešel do vášnivých výkřiků. Pak se mu hlas zlomil a Dérer plakal. Za pláče snažil se mluvit zase klidně. Strhla ho však znova vlna vzrušení. Nezapomenu do smrti, jak jsem seděl ve studiu, kam nemohl proniknout jediný zvuk zvenčí, a naslouchal člověku, jehož nitro bylo drásáno na kusy.“

Umíte si naše dnešní politiky představit v téhle situaci?

Já teda (až na vyjímky, jimiž si moc nejsem jistá), teda rozhodně ne :-(