No já bych teda nedokázala dalších 14 dní hrát jako že se nic neděje. Stejně jim to bude vrtat hlavou proč najednou po Vánocích. Mě to můj manžel (stále jím je, i když bydlí s jinou jinde a nic neřeší) ani nedokázal říct a pod záminkou práce na Silvestra se nad ránem sbalil a odjel si meditovat kamsi s tím, že se nevrátil v domluvenou dobu. Taky jsem byla překvapená. Absolutně jsem netušila co se děje. Taky jsem pak slyšela kecy o tom, jak je rok už neštastný, že nechce žít ve vztahu jen kvůli dětem (neměli jsme nějaké zásadní problémy až na ty, které vyplývaly z jeho lhaní, kdy trávil čas s ní, teď už to vím a nezodpovědnosti, ale jinak jsme fungovali a pokud by se snažil, tak to mohlo být super, jenže prostě on se chtěl ulívat a nestarat se), že jsem nešťastná a chce abych já byla šťastná a dalších podobných perel tam padalo víc. My jsme spolu pak ještě 8 měsíců bydleli než si tu krasotinu přestěhoval sem. Prý že si potřebuje navýšit příjmy, aby si mohl zařídit nové bydlení (s ní to jaksi neřekl a tajil to do poslední chvíle) a zachovat nám vše jak bylo doposud (ale pak to stejně postupně začal měnit). Já zpočátku netušila, že tu je nějaká cizí ženská, že je to dlouhodobý, plánovaný, že mě zas jen využívá, že mu na mě nezáleží a nezáleželo. Hledala jsem vinu u sebe, přemýšlela jak to změnit, co se stalo. Byla to blbost. Dneska bych to udělala jinak, vykopla bych ho hned a bez kompromisů. Místo toho jsem se snažila chovat slušně, řešit situaci, vyjít s ním dobře a odnesla jsem to dost ošklivě. Dneska mu nemohu věřit nic a to jsem mu věřila maximálně, ještě před časem bych za něj dala ruku do ohně. A stejně tak nechápu co to je za ženskou s dětmi, která se přestěhuje 300 km (znají se z práce) k chlapovi, který není schopen si dořešit svoji minulost. Podala jsem aspoň svěření dětí do péče a alimenty a víc mu to ulehčovat nebudu a vyčkávám. No a on platí co sliboval, protože mu zatím nic jiného nezbývá.