No já zrovna došívám zbytky z máminých koníčků - šila a všichni jí jako dárek kupovali látky , celkem mě to baví, ale šila bych na děcka raději z něčeho, co se líbí mi a jim teď a ne co se líbilo mým tetám a babičkám před dvaceti lety.


Já si prostě představím, že to po mé smrti budou muset děti uklízet.
Taky už jsem dost stará na to, abych viděla, co z věcma udělá čas a umím si spočítat, kolik času se stráví přeskládáváním a přeuklízením "věcí".

No a poslední zkušenost, už jsem se hodněkrát stěhovala, to je pro vyklízení sentimentu dobrá věc.