Rozhodně se s tím dá něco dělat, je fajn, že se konečně cítíš na to, svěřit se.

Myslím, že si to musíš odžít, odbrečet, zanadávat a tak - v bezpečném "objetí" terapeuta.
Já jsem si jedno své dětské trauma takhle odžila asi před 8mi lety a jsem za to svému průvodci moc vděčná, bolí to teda občas pořád, ale JINAK než dřív.

Mám ještě jedno, ale to teda zatím bez síly svěřit se, ale to mě omezuje mnohem míň, než to první předtím.

Jo, jinak ano, to vyvolání vzpomínek může souviset s věkem dcery, ale i s jinou banalitou (typicky u zneužívání je to třeba parfém, který používal on, a teď přijdeš do kontaktu s někým, kdo ho taky používá apod. - prostě blbost, která by tě nenapadla, že může být spouštěč).

Jo, ano, každá si v sobě něco nesem a to, že někdo má pocit, že je zbytečné se v tom po letech pitvat, neznamená, že je to tak. Pokud cítíš, že jsi na to připravená, tak do toho jdi - chce to někoho spolehlivýho k sobě.