naši toho retrívra právě měli, a jak říkáš - byl moc velký, doma byl jak "hromdopolice" (i když mají zahrádku tak na ní nikdy sám nebyl, chtěl být s lidma doma), máma sice díky němu měla fyzičku ale když pes zabral, přetáhnul ji raz dva (no, bohužel moc vychovanej nebyl, byl to mazanej uličník co udělal psí kukuč a všichni mu ve vteřině odpustili - kromě mě, což zas nebylo odpouštěno mě).

Já jsem pro kokra, klasického anglického, ten americký se mi nelíbí kvůli sraženému čumci. Bígl je taky hezký, ale právě až moc běhací a honicí, znala jsem dva a oba byli zdrhači, sice jednou za čas, ovšem pak nervy, žeano.

Vlčákoidní typy se mi moc nelíbí. Ta borderkolie je moc hezká, chytrá, kdyby s ní chtěl kluk třeba dělat sport (agility) tak jsou hrozně šikovný. Ale fakt potřebuje zaměstnat, jak musí "být v klidu a nepřekážet" tak to je pro ni naprd. Podobně vidím třebas teriéry, i když se mi ta jejich tlama fousatá docela líbí .

Pak mají známí ještě rhodeského ridgebacka, ten je hodnej neuvěřitelně, ovšem taky krapet povyrostlej.