Já bych napsala, že základ je než psa pořídíte a nemáte žádné zkušenosti uvědomit si, že je to vcelku velká nálož starostí. Kam psa dáte když pojedete na dovolenou? Kde pes bude v zimě když venku bude mínus... Jestli unesete to, že pes třeba bude ve štěněcím věku likvidovat zařízení domu. Kdo se psem bude chodit několikrát denně ven na venčení... Zní to jako rutina, ale pro toho, kdo není zvyklý to může být hrozný opruz. Naše holky strašně moc psa chtěly, slibovaly, jak budou pomáhat, pečovat... tohle stejné říkaly když jsme pořizovali papuška. A? Dnes sice nemají problém seběhnout psa vyvenčit, dám mu tu a tam čistou vodu (já dávám několikrát denně), papouškovi dát do misky zrní... ale většina práce okolo zvířat stejně visí na mě případně na manželovi. Můj manžel psa moc nechtěl a první rok byl pro mě očistec, protože jsem se psem většinou musela lítat sama, sama po něm uklízet... počítala jsem s tím, že to tak nejspíše bude, ale bylo to fakt náročné.
Takže v první řadě počítej s tím, že pes bude Tvůj a bude na Tobě běhání s ním po veterinářích, učení venčit, učení celkové morálky psa...
Ad rasa - to je strašně těžké. Mně se třeba líbí strašně, strašně moc boxer. Je to moje srdeční záležitost. Manželovi se nelíbí vůbec ale chtěl by retrívra, kterého zase nechci já - je velký, chlupy všude... Nakonec máme jorkšíra a jsme maximálně spokojení. Je malá, hlídá perfektně, vleze se nám úplně všude, nemáme problém ji udat když potřebuje odjet na dovolenou... Jen je pravda, že je hrozně tvrdohlavá a musí se jí jasně dávat najevo, kdo je tady pánem. A až teď na baráčku nám došlo, jak strašlivě maličká je