Synovi velký atlas psů a ať si hledá, které plemeno by se mu líbilo zjevem a povahou.
Pak nějaké to diskuzní forum spíš pro rodiče www.ifauna.cz - pád z výšky zase na zem :).
Rozhodně s PP, ale od dobrého člověka, hledat, psát si s kým si sednu a neskočit na první inzerát a sladké řečičky.

Za mě pro syna třeba chodský pes, krátkosrstá kolie, belgický ovčák tervueren nebo groenendael, prostě středně velký ačkní pes, který není moc nemocný jako plemeno celkově, není tvrdý v povaze aby ho zvládlo i dítě. I fena australáka je velmi dobrá volba, navíc jsou i hodně hezcí. Každé plemeno s PP (imitace bez PP už s tím původním nemají mnoho společného ani v povaze ani v exteriéru, natož u středně velkých psů se zdravím) má svá specifika, to už si pak vytipujete třeba pět plemen a vyrazíte třeba na mezinárodní výstavu ve vašem okolí, nebo na závody plemene , nebo na nějakou klubovou akci něco jako víkend, kde bývá často výstava, bonitace (uchovňování) a tam bude spousta představitelů plemene, lepší i ti horší a jejich lidé. Když si promluvíte s 20 zapálenými lidmi dozvíte se to v čem je plemeno super, ale i upřímně v čem je hrozné, na co si dávat pozor u zdraví. To má každé plemeno specifické, třeba dobrmani trpí na sedce, labíci na kyčelní klouby, belgičáci a choďáci na epilepsii...

Taky bych útulkáče k dětem nechtěla, a ať se na mě někdo nezlobí, ale děti jsou mi přednější (a to mám doma většinou kolem 5 i více velkých psů). Už tak je pes sázka do loterie ikdyž ho má člověk od štěněte, natož pes s nějakými zážitky a my nevíme s jakými... kde mu kdo ublížil, čím si prošel ... a ano může to být super parťák, ale taky nemusí. Je spousta rodin s většíma dětma, kde nějaké kousnutí ze strachu psa nenapáchá takové škody, jaké může napáchat u maličkých dětí. Takže s většími dětmi asi v pohodě, ale ne s prťaty. Navíc je pak rozdíl pokousání třeba čivavy nebo pidi křížence anebo středního psa typu chodského psa.