No, Monty, mně na tom přijde divný, že to, co se ti příčí, odmítáš rovnou, nehledáš kompromis, máš dojem, že o takové banalitě nemá smysl diskutovat (přičemž mi je divné např. i to, že způsob trávení dovolené považuješ za banalitu - jistě, jedna konkrétní dovolená budiž, ale z těhle drobností se celý partnerský život skládá, a že ti připadá zbytečný se o tom bavit a uvažovat o přehodnocení svého "příčí se mi" s poukazem na to, že "o nic nejde", je dle mého z dlouhodobého hlediska ve vztahu problém). K tomu přidáváš, že přeci nebudeš partnera nutit k něčemu... no jistě, nejde ovšem o nějaké nucení, ale diskuzi, slaďování, kompromisy, hledání způsobů, jak to spolu jde, ne důvodů, proč to spolu nejde. Ty se směješ nad "problémem" vynášením koše. Jenže partnerský život je z velké části dlouhý sled "vynášení košů". Na jedné straně takový vztah (se složenkama a vynášením koše) chceš, na druhé straně se takovému pojetí vysmíváš.