Spíš výjimečně zakládám téma, ale zajímá mě, jak byste a co byste vy...
Máme s manželem osamělé rodiče (obojí rozvedení). Můj tata žije s námi v jednom domě (druhém bytě), manželova matka v bytě ve stejném městě. Každý rok trávíme štědrý večer s nimi u nás. Na rovinu - je to mumraj - babička mele, děda občas také, děti jeden přes druhého + bohužel rýpavé komenty babičky. Ty zde rozepisovat nebudu. No, a každý štědrý večer pak končí výbuchem manželovým, když už pohár přeteče a po rozbalení dárků ho děti něčím vytočí (rozbijí novou věc, či neposlechnou). Vše se ale odvíjí už od napínavé večeře, kde neslyšíme vlastní slovo... Ano, chtěli bychom klidné vánoce, slyšet tichou koledu zníti a sledovat ten napínavý výraz v očích dětí... Ale "trošku" nám to ta druhá generace kazí. Manžel pronesl, že by chtěl trávit vánoce pouze ve čtyřech... Jenomže ti naši dva by zůstali sami (každý sám, spolu se moc nemusí)... A můj muž, tvrďák, že mu to nevadí... Já už trochu zapracovala na babi-tchýni, jako že by se u nás trošku mohla krotit s tím rýpáním, i mého otce už jsem upozornila, že vánoce jsou svátky klidu... Myslím si, že bych je byla schopna ukočírovat, aby to bylo klidnější. Ale můj muž stále trvá na klidných svátcích o samotě. I za cenu osamělých rodičů... Ti nemají nikoho jiného, ke komu by šli a zůstali by sami doma. A URČITĚ by jim to bylo líto. No, vím, že je to na mě a na dětech, abychom muže obměkčili (přece kvůli jednomu večeru neublížíme dvěma lidem...), ale určitě mi pomůže a potěší mě, když mi napíšete, jak je to u vás. De facto radu asi nepotřebuju, ale psychicky mi pomůže vědět, že nejsme jediná divná rodina . Jen napíšu - já vyrostla v tom, že k nám vždy na štědrý večer můj otec přivedl svou matku, která byla vdova. Vždy jsme to brali, že na vánoce nikdo nemá být sám. Manželova rodina naopak trávila svátky o samotě, své rodiče (ale ti byli spolu) navštívili po večeři....