No nevím, já spíš rozumím manželovi zakladatelky. Co jsem se vdala, tak vlastně kouzlo vánoc jakoby zmizelo....v manželově rodině bylo zvykem, že objížděl svoje prarodiče (rozvedení rodče i prarodiče), tak dokud nebyly děti, objížěli jsme půl Prahy celý štědrý den a pak jeli na večeři k jeho mamce, jelikož ona byla bez partnera a bylo "blbé" ji nechat samotnou. Když se děti narodily, všichni jezdili k nám - buď se trousili celý den nebo zůstali na večeři a různě kazili náladu...90 letý děda byl nevrlý a tchán zase nezavřel pusu. Později jsme dostávali rady od prastrýce, že rozmazlujeme děti příliš velkými dárky (dostaly kola), nebo od tchána, jak jsou nevychované a nehrnou se k němu aby ho slušně pozdravily (4 a 5 letá)...Já bych tak ráda užila klidné vánoce, rozbalit dárky, těšit se z dárků společně s dětmi a pak se v klidu podívat na pohádku. Minulé vánoce jsem si tu pohádku prosadila, ale tchán to nějak nepochopil a stejně měl potřebu pořád mluvit a mluvit....Po osmé vždy ještě dorazí tchýně s přítelem, dají si kafe - já tomu moc nerozumím, stejně je navštívíme i 25., tak proč na štědrý den?
Vdaná jsem 16 let a ani na jedny vánoce za tu dobu nevzpomínám ráda, jen na pár okamžiků, jak děti jásají nad dárky.
Je to škoda, někteří lidé cítí povinnost navštívit příbuzné zrovna na štědrý den ikdyby je tím obtěžovali - my máme opravdu hodně příbuzných a kdyby to dělal každý, dveře se tu netrhnou. Opravdu nechápu proč - vídáme se často mimo svátky (jsme sousedi), téměř nikdo z nich není věřící (že by měly svátky nějaký hlubší smysl pro ně)...