Tak to je dobře, že to tvého syna baví a zklidňuje. Každé dítě je jiné, proto co vyhovuje jednomu, nemusí dalším. Co se mého minulého příspěvku týče, psala jsem o svých zkušenostech s dětmi ze ZUŠ. Zatímco klavíristi či hráči na dechové nástroje již hrály opravdové písničky, kytaristi nám záviděli, jelikož neustále dřeli stupnice a ne pro každého je dvoutónová písnička uspokojující, protože hodně dětí touží hrát již to, co na kytaru hrát už někoho slyšely a většinou jejich nároky skromné nebývají. Samozřejmě ovšem záleží na stylu výuky na jejíž kvalitě či "zábavnnosti" se podílí hlavně dobrý učitel. Všimla jsem si, že odkaz na můj článek nefunguje, tak přikládám nový: http://bit.ly/1bYUjI8.