" co s temi, kteri potrebni jsou, ale vy o nich treba nevíte nebo je za potřebné neuznate, připadne jste sobec, ktery neví, proc by mel komu něco dávat?"¨

Čili jsou tu dvě věci : jedni, kteříé se bez pomocí státu nemusí obejít, protože milůosrdentví druhých je míjí, druhí, kteří se s milosrdenstvím potkávají - a to v různé míře, různě kryjící jejich nezbytné potřeby. A proto má společnost svůj stát, aby se o potřebné postaral, a to jednak měrou, která jim zajistí nezbytnosti, jednak dle svých možností a konečně se spravedlivostí, skrze niž ochrání peníze potřebných před vykuky.

Já jsem příkladem, na který reagujete, jen ilustroval, že stát nen tím, kdo může správně rozhodnout. Sociální dávky vždy budou nespravedlivé a nedostatečné a jde jen o míruobého z těch špatností. A tu lze snížit participací skutečné solidarity a pak i dbáním principů subsidiarity.