NĚKDY NENÍ MOŽNÉ SE DOHODNOUT, KDYŽ JEDEN MÁ JASNO, ŽE TO DĚLÁ DOBŘE A ŽE MÁ NA SVÉ CHOVÁNÍ PRÁVO.
Pokud si to myslí oba dva, je to docela neřešitelná situace.

Jo a tady zaznělo, že se muž snaží pomáhat a všechno možné, ale že se nic pro něj nemění.
Občas tady zaznívá, jak se snaží žena a taky je jí to prd platné, pro ty pravidelně odmítané je to dost smutný a frustrující.

Ale souhlasím s tím, že snaha řešit problém je potřeba z obou stran
Nějak si ale neumím představit, že bych měsíce či roky chodila za manželem žebronit o intimnosti, nebo si vypomáhala pravidelně a často sama. Asi jo, do určité doby, ale pokud by se nic neměnilo a neviděla bych z jeho strany zájem o moje potřeby, asi bych na stávající stav rezignovala a zařídila se tak, jak by mi to vyhovovalo.
Byl by to přímý důsledek mých dlouhodobě neuspokojených potřeb. A to si myslím, že jsem dostatečně zodpovědná k rodině, k druhým lidem, nikomu bych záměrně neublížila...ale prostě si myslím, že by to k tomu spělo.

proto jsem psala na začátku, že by se nad tím měla ona Jana zamyslet a zvážit, co je pro ni důležité.