Agáto, já to nepsala proto, že bych si myslela, že trucuješ, jen některé příspěvky to tu jakoby radily, a to je myslím zbytečné.

My většinou vzhlížíme k rodičům jako k přirozeným autoritám, jak k někomu, kdo je rozumnější, moudřejší než my...ale ono to tak být nemusí. Někteří rodiče "nerostou", jdou duchem jako malé děti a tak k nim tak trochu musí člověk přistupovat.
Nedělala bych nic ve vztahu k tatínkovi, co by mě zraňovalo, ale zároveň bych mu nechala tu možnost "otevřených dveří", až na to přijde správný čas.

A jak jsem psala, myslím si, že takový čas často dřív nebo později přichází, a to smíření za to stojí.
A kdyby nepřišlo, budeš vědět, žes pro to udělal maximum .