Všeobímající láska matky a malého dítěte je normální, divné je spíš, když je to jinak. Někdo v debatě říká, že zlom je školka, to si nemyslím. Školkové dítě a malý školák má sice své kamarády a svůj svět, ale ten skutečný zvrat je podle mě až v pubertě. To se "láme chleba". Láskou a vhodným přístupem k dítěti hodně zvýšíš pravděpodobnost, že v dospělosti budou vztahy hezké, ale jistotu mít nebudeš nikdy.

Knížky určitě najdeš, ale to hlavní je stejně spíš o citu než o teorii.