Bohužel i moje vztahy s matkou nejsou dobré. Původ to má v době dospívání,kdy se vztah rodič-dítě ""přetavuje"" ze vztahu podřízenosti a závislosti do vztahu spolupráce a partnerství. To se u nás povedlo s manželovými rodiči, kdy vztahy zůstaly pěkné. Moje matka ""zamrzla"" a vidí v nás stále malé děti, o které se musí starat a které ji musí ve všem poslouchat. Jelikož už dlouho stojíme na vlastních nohách a nejsme v ničem na rodičích závislí, vede to jen k formálním vztahům a málo častým návštěvám.

Snažím se být nad věcí, ale přesto mi bylo nepříjemné např., když na mě řvala, že pro nás dělá první poslední (ve skutečnosti pro nás nedělá nic), že si ničeho nevážíme a že doma si máme dělat, co chceme, ale u ní, že to budeme dělat, jak to chce ona. Vyvolávajícím momentem bylo to, že můj 9letý syn šel ven bez šály, kterou nepotřeboval a kterou se mu snažila vnutit.

Poučení z toho vidím to, že matky by měly respektovat, že dospělé děti mají svůj život a mají právo o něm rozhodovat.