Děti mají i lidi, kteří by je mít neměli, manipulátoři, sobci, narcisti, hysterky, psychopatky, tam je šance na dobrý vztah minimální.

Další důvod si myslím může být ten, že matka (to platí samozřejmě i pro otce) a dítě může být naprosto jiná osobnost, která si nesedne, takže vztahy sice mohou být tak nějak korektní, ale ne extra dobré a vřelé. Je to jako se sourozenci, věc náhody, jak si jako typy lidí sednete a ne každý umí vyjít s někým, koho by si za přítele nikdy dobrovolně nevybral.
Možná na těch horších vztazích matka/dcera může mít vliv i to, že ženské jsou náročnější, jdou ve vztazích víc do hloubky, víc hledají na druhých chyby, nedokáží být až tolik nad věcí, alespoň tak mi to připadá.

A pak si myslím, že na to mám vliv příliš autoritativní výchova bez respektu k dětem. Ten respekt k rodičům byl vynucovaný silou a spíše jednostranný, takže někteří rodiče mají pocit, že i dospělé děti budou poslouchat, protože to je přece základ výchovy, být poslušnej. Generace našich rodičů a prarodičů měla tu výchovu v tomhle směru ještě tvrdší a studenější, takže mnozí z nich nedospěli, nenaučili se respektu a slušnosti k druhým a někteří mají dodnes pocit, že slušné vztahy mezi rodiči a dětmi se dají "vyfackovat".

Někd mám pocit, že psychologa, nebo nějaké semináře o sobě a rodinných vztazích by potřebovala značná část lidí...
No a rodičovství je prostě náročná věc, každý děláme chyby.