Na generačních vztazích je krásné, že se vyvíjí. Od závisláčka na kojení přes puboše na zabití k člověku, co párkrát narazil a ejhle, ono díky traumatu z dětství.
Já jsem šla od dětského obdivu k mamince přes dlouhotrvající vymezování se (je tak jiná) a teprve od mých 40-45 mi nejde na nervy
Počítám, že mé dospělé děti mají ještě k akceptaci dost daleko.

Ale žijeme spolu a sdílíme.