Na mě to dolehlo hned 25. Do té doby jsem měla pořád dobrou náladu, vše jsem zvládala.....Teď na mě doléhá únava a depka z tchyně, je na tom zdravotně mizerně, je hrozně labilní, plačtivá, byli jsme u ní a za těch pár hodin se několikrát rozbrečela. Den předtím zas skuhrala moje babička, jak už ji nebaví žít.....nějak to na mě doléhá a to si ještě v duchu říkám, že ony narozdíl ode mě budou odcházet ze života s tím, že jejich děti jsou zabezpečené a samostatné, já až budu jednou na smrtelné posteli, tak budu přemýšlet nad tím, že dceru mám někde v ústavu.....