Učitel zázrak může udělat - pokud má o to zájem a je kvalifikovaný.

Chytré vnímavé dítě naučí s prominutím každý hlupák. To dítě se totiž v podstatě naučí samo. Horší je to s dětmi méně vnívamými a ještě horší s dětmi s poruchami. Protože ty děti nejsou obecně hloupé, ale mají hluboký "zářez" do nějaké schopnosti. Ten se daří zlepšovat jen postupně, ale je cílem, aby nezhoršil ostatní schopnosti.

Náš kluk byl na prvním stupni silně dysgrafický a průměrně dyslektický a k tomu ADHD, logopedie, poruchy motoriky, ... Nebýt učitele pro který to byla výzva, který se dobrovolně v této oblasti vzdělával nejen z knih, ale i na přednáškách, který pro školu ovšem žil daleko víc než 8 hodin denně, tak by skončil někde na učňáku, na což ovšem taky kvůli motorice neměl. Takto je na gymnáziu. Učitel zjistil, že se syn učí hlavně sluchově, zjistil, že mu spíše než sylabická metoda čtení vyhovuje genetická (čtení celých slov), rozvíjel ho ale přesto v touze po informacích, měl hodiny doučování čtení a psaní pro integrované děti, všechno pozitivně hodnotil, atd. atd.

Trochu mne v poslední době děsí to řešení všeho přes asistenty, čili lidi ještě méně kvalifikované, než učitele. Klíčem je najít ty zbývající kanály, kterými je třeba dítě učit a to individualizovaně a to nedá nikdo, kdo není odborník.

Jo učitel začínal s 25 a skončil s 30 dětmi ve třídě, 2-3 LMD, děti nadané, děti sociálně problematické, ... Ale nikdy prefabrikát, silně individualizovaný přístup ke všem.