No, když si vezmete, co dokáží děti za posměch a teror tak já nechápu, jak to ty jiné děti mohou psychicky snést. Ledakterý dospělý by to neunesl, kdyby s ním někdo takto mluvil a skončil by s depresema, úzkostma, pokud by z daného prostředí nemohl odejít. Ale dospělí odejít mohou. Nelíbí se mi kolektiv v práci - jdu jinam.
Dítě musí zůstat v prostředí, které ho zabíjí. A navíc si to ani neuvědomuje, protože neví, co to s ním do budoucna udělá. Ono neví, jak moc mu to škodí. Uvědomí si to až mnohem později, kdy se mu sebevědomí začne navracet, jak moc vlastně trpělo - a stále trpí, protože to je poškozený celý život. A co hůř, uvědomí si, že ho rodiče měli ochránit a neochránili.
Kdyby rodiče bránili své dítě jako své mladé brání zvířata, nebyl by problém. Děti jsou děti, a jsou na to samy. Daleko víc samy, než později dospělí na jakékoli problémy.