Vyhraněná pro nějaký žánr nejsem, ani nemůžu být, hudba v té které chvíli rezonuje s mým konkrétním vnitřním rozpoložením a to jaksi není trvale stejné.

Ale jsou, pravda, věci, které miluju natolik, že je jsem schopna poslouchat v jakémkoli rozpoložení a dokonce (sic) své rozpoložení jimi nechat změnit - Tam patří třeba veškeré písničky Osvobozeného divadla, Sbor uvězněných Židů z Nabucca, Dárky z Louskáčka, Dvořákův Americký kvartet, Look to the Rainbow od Laneho, Zafúkané od Fleretu, Nohavicova Kometa, Plíhalova Vánoční píseň, Watterloo od Abby, Adeste fideles.... no, jak koukám, jsem hudební dinosaurus a nic, co je mladšího deseti let, u mě neprojde
Taky mám ráda hlas Gotta, ale nelíbí se mi texty toho, co zpívá. Leda tak Mája

Eva a Vašek, dechovka... jsou věci, které mi nijak nevadí, mám je spojené hlavně s rodinnými oslavami a svatbami, sama bych si je aktivně nepustila. To platí pro spoustu písniček, když je někde slyším, tak je mi to buď jedno, nebo mě to třeba i v tu chvíli potěší, ale jak písnička skončí, tak na ni zapomenu a vyplave mi z hlavy, nepocítím potřebu slyšet ji znova.

Pak jsou situace, ke kterým pevně patří některé písničky a v tu chvíli je miluju, ale třeba bez přítomnosti táboráku mi Montgomery jaksi nesedne

Sama jsem sborově zpívávala, ale už je to hodně dávno. Dneska zpívám často, repertoár je momentálně trochu přizpůsoben, takže zařazuju o něco častěji Přilákejte gorilu a podobné pecky