Obávám se, že tohle platí jen na "klidnější" nátury. Třeba já bych nedostatek sexu asi (přinejmenším) po čase vnímala i jako nedostatek citového zázemí, já to mám prostě všechno úzce propojený. Být v sexu odmítaná, tak se začnu cítit nepřitažlivá, vlastně i svým způsobem neúspěšná, neschopná, rozhodilo by mi to sebedůvěru.
Tohle si umím dlouhodobě představit jen v mimořádné situaci (dlouhodobé zdravotní problémy třeba) ale ne jako běžný model napořád. I kdybych v takovém modelu zůstávala napořád (zájmy dětí nebo jiné vážné důvody), tak by mi fyzicky i citově nebylo úplně dobře (ale zas úplně hrozně taky možná ne). Takový by to bylo trochu k žití a trochu na pytel.