Šešule, už bude líp, od zítřka jsi aspoň na část dne zase jen monomatka, to už se dá, ne?

Naše děti se tyhle někonečné Vánoce taky buď jen rvaly, ječely, chtěly jíst, chtěly..., chtěly.., chtěly...

Z předem zaplacených hor jsme po dvou dnech odjeli, nešlo to.
Na chalupě dva dny - dobrý, jen hromady blátivého oblečení jsem prala další čtyři dny.
Zbytek času doma ve stísněném prostoru (teď ještě z malého obýváku notně ubral plochu stromeček) - na palici. Už se moc těším na školu.

Moje děti jsou tedy typ, který posadíš k PC na pohádku a nově od Vánoc k tabletu s hrama, a jsou hodné. Ale mě to nedělá dobře, mám mámovské výčitky svědomí z toho, že čumí na monitor, místo abychom byli venku, hráli společenské hry, něco vyráběli, četli si, stavěli. S velkou slávou jsme se loni po Vánocích zbavili televize, ale to bychom taky museli vyházet všechny notebooky, telefony, tablet...

A při snaze nacpat jim nějaký výlet nebo vycházku narážím na znechucené pohledy a řeči - proč pořád musíme někam chodit, to je blbý

Budiž pochváleno blížící se jaro