já nevím, mně naopak přijde, že dneska ty děti mají daleko víc možností, než jsme měli za socializmu my... bohužel mají taky prakticky nepřetržitý televizní program a počítače, což my jsme ani jedno neměli

hele, když já chodila do školy, tak ze "sportovních" kroužků jsme měli ve škole jiskry a pionýry, rozděleno dle tříd. z nesportovních tam fungoval klub mladého diváka a klub přátel Prahy (nebo jak se jmenovaly - s jedním se chodilo do divadel, s druhým za pražskými památkami). později u nás začal fungovat nový skupinový vedoucí a ten krom pionýrů podle tříd zařídil ještě pionýrský vlastivědný oddíl a pionýrský turistický oddíl, které od těch podle tříd lišily v tom, že schůzky byly jednak zajímavější, jednak i s výlety o víkendech. mezi sebou se lišily tím, že v jednom dělal vedoucího Jarda a ve druhém Pepa. další kroužky pak byly v rámci domu dětí a mládeže, ale tam bych musela dojíždět, takže nic, to by mi rodiče nedovolili, vlastně ani nevím, co tam za kroužky bylo. volně přístupná sportoviště po okolí mě nenapadají, ono i na to školní hřiště byl pro veřejnost vstup zakázán, i když pravda, na sídlišti jsme měli hřiště na volejbal, tenis a pár prolejzaček (dneska je tam prolejzaček nepoměrně víc, pro mladší i starší děti, hřiště zachovali, navíc udělali kopečky). co si vybavuji sportující spolužáky, tak všichni, kdo byly v nějakém sportovním kroužku, v něm byly za účelem výkonu. fotbal, gymnastika, jezdectví, plavání, volejbal - tréninky, závody, když jsi nebyl dost dobrej, šel jsi z kola ven, nikdo tam na tebe nebyl zvědavý.

moje děti mají jenom ve škole výběr z mnoha různých kroužků, jenom sportovních bylo nabízeno deset různých sportů (nevím tedy o kolik byl zájem a bylo jich nakonec otevřeno). cena je kolem sedmi stovek za pololetí, některé jsou zdarma. koho to baví, ten chodí, neřeší se, jestli je nebo není dobrej. k dispozici mají ping-pongové stoly, pokud si chtějí o přestávce zahrát. hřišť mají kolem sebe několik a třeba moje děti, když už si připadaly prolejzačkám odrostlí, tak si začaly chodit zacvičit na stroje na hřištích pro seniory nebo s kamarádky psem lítají po psím hřišti. současná hřiště pro děti nejsou ani zdaleko to, co bývala hřiště za mého dětství, to množství různých prolejzaček jim závidím, já když na hřišti jako puboš vlezla na prolejzačku, tak hnes se našla nějaká nervózní mamina, která po mně ječela, ať okamžitě slezu dolů, že je to pro děti... dneska jsou na hřištích prvky i pro starší